Víte, kde jsou Jevišovice? Ne? Tak to máte opravdu
smůlu.
Všechno to začalo jednoho srpnového dne. Skupina
(o osmi členech) přijela do Jevišovic. Nevzbudila
žádné větší podezření a pomalu, ale jistě, se dostala
na místo svého dalšího pobytu - na faru. Fara byla
překrásná, nově opravená. Jako uvítací výbor přišel
naproti pan farář, pes a kuře - PIPKYN. Kuře se také
stalo největší "atrakcí" celého pobytu. Všichni se
mohli přetrhnout, jen aby se s kuřetem mohli "pomazlit".
Všichni ho brali jako domácího mazlíčka. Jako člena SBORU.
Rozdělení míst na spaní probíhalo jako vždy stejně - KDO
DŘÍV PŘIJDE, TEN DŘÍV MELE. Vzhledem k tomu, že my holky
jsme rychlejší /nebo spíš máme ostřejší lokty), nejlepší
místa patřila nám. Menší místnost zřejmě některým klukům
lezla trochu na mozek - Vašek si postavil ze zbývajících
matrací "kolíbku". Byl na ni patřičně hrdý, ale běda, jak
se na ni někdo jen podíval - to "vraždil" pohledem …..
Nakonec ale byli všichni spokojeni a po "drobném" vybalování
mohla začít první zkouška. Velitel čety, sbormistr Veselý,
dal pokyn ke zpěvu a s různými výrazy v obličeji s námi
překonal první nácvik.
Všechny tyto události se staly během prvních tří dnů, kdy
jsem v Jevišovicích ještě nebyla. Líčení zážitků ale stálo
za to.
Po mém příjezdu už bylo všechno zavedené na denním pořádku.
Služba v kuchyni se sice stala pro některé noční můrou, ale
i oni PŘEŽILI. Naše zkoušky probíhaly vždy ráno a odpoledne.
Mohlo by se zdát, že cvičení bylo spíš otravné, ale když se
cvičí, sami koukáte, jak čas rychle běží. Myslím, že jsme se
naučili (i v tak malém počtu) spoustu pěkného. Za odměnu nám
náš "velitel" a kluci udělali slavnostní večeři při svíčkách.
Kachna na víně to sice nebyla, ale i krupičná kaše v jejich
podání stála za to. Nikdo z nás se neotrávil (což bylo
zvláštní), a tak mohl náš pobyt pokračovat. Večerní koncerty
naší Martinky - "Vášo, Vášo" sklidily velký úspěch. Taneční
kreace taky nebyly k zahození.
Konec našeho pobytu jsme zakončili táborákem.
Před odjezdem jsme ještě zkontrolovali výšku hladiny vody a
jeli jsme domů. Byl to moc hezký zážitek.
Dáša Šebestová
|